Vlněné sáčko

Ráda si pro sebe šiju oblečení. Jsem malé postavy plnějších tvarů a vždy pro mě bylo obtížné sehnat opravdu padnoucí oblečení. Trička koupím bez problémů (i ty si raději šiju), ale sako, kabát či padnoucí šaty z pevných látek to byl vždy problém. Proto  jsem postupem času od zkracování a úprav přešla i k plnému šití náročnějších kousků. 

Střih na toto sako se mí líbil už dlouho, starší Burdy obsahují opravdové poklady a vyladěné střihy. Šité podle Burdy 12/2012 model 114. Střih je díky princesovému střihu a tvarovaným švům vhodný pro ženské tvary. 

Už jsem naučená u náročnějších modelů dělat si zkušební model. Tj vytáhnu střih z časopisu, překreslím na vyřazené povlečení či jiný podobný materiál a rychlo šitím ušiji základ. Pak upravuji pro svou postavu. Tady jsem (tak jak vždy) zkracovala ramena a upravovala v oblasti prsou. 

Na sáčko jsem si koupila úžasné merino vlněné sukno od f. Sartor. Nejprve jsem si nechala poslat vzorek a nakonec jsem využila podzimní návštěvy Prahy a stavila se v jejich novém obchodě osobně. Když jsem tam tak obhlížela nabídku vybrala jsem si i lyocellový satén na podšívku. Nikdy jsem s tímto materiálem nepracovala, na dotek byl úžasně příjemný a usoudila jsem, že je čas jej otestovat. Koupila jsem ho víc a plánuji ještě letní tílko :). 

Mé šití je opravdu pomalé. Látky jsem koupila v listopadu, stříhala v lednu, přískokama šila když byl volný víkend a nosit sáčko jsem začala v dubnu.

Ráda stříhám v klidu, což u mě je víkendové dopoledne, kdy celá rodina dospává. Snažím se šít klasičtějšími pomalejšími metodami. Mám pocit, že je pak menší šance to zkazit :), takže kličkuji, stehuji, zkouším, krokvičkuji...

Všechny díly jsem nakličkovala, sáčko sestehovala. Proběhla zkouška se Simčou, s kterou se ve skupině scházíme a konzultuji s ní náročnější šití. Doladily jsme délky a já mohla finálně sešívat.  

Po sesazení vnějších dílů jsem všívala zip s podsádkou. Sehnat kovový zip ve stříbrné barvě na modré tkanici bylo náročné, prohledala jsem plno eshopů, proběhla pár galanterií osobně a nakonec jsem ho sehnala v galanterii obchodního domu Kotva, kde mají zipů opravdu hodně.  Muž mi zip zkrátil na potřebnou délku. 

Následovali kapsy. V Burdě jsou kapsy 4, usoudila jsem, že kapsičky na prsou nechci, ale ty spodní na kapesníček, nebo na klíče od auta že potřebuji. Kapsy jsou vypodšívkované a ručně našité skrytým stehem na kabátek.

A pak jsem stříhala podšívku, ručně jí všila do rukávů a všila rukávy do těla kabátku.

Křížkem jsem připevnila záložky a podsádky.  Sako je celé dokola proštepované na stroji.

Mám ráda zajímavé a skryté detaily. U tohoto saka jsem se rozhodla pro nenápadnou výšivku na podšívce uvnitř (mám zrovna vyšívací období a vyšívám co to jde :) často s pomocníkem na klíně). 

Zbývalo ručně přišít celou podsádku. Práci jsem si vyloženě užívala, mám ráda pomalé ruční šití a mít v ruce tyto dva materiály bylo vyloženě mazlení. 

Mám pocit že nejnáročnější na celém procesu bylo získat kvalitní fotky :).  Nejvíce se povedli, když fotila moje dcera.