Modrotisk

20.05.2021

Co si vybavíte, když se řekne modrotisk? 

Malé bílé vzory na sytě modrém podkladu. Pojem modrotisk označuje tkaninu přírodního původu (lněnou nebo bavlněnou) v tmavě modré barvě s bílým vzorem. Látka se barví negativní technikou, tj bílé vzory se vytvoří tím, že se plátno překryje hmotou zvanou pop a zbytek látky obarví indigem. Vznikají tak drobnější bílé vzory s přesnými okraji. 

jak poznáte pravý modrotisk:

  • jedná se o textil z přírodních materiálů (bavlna, len) 
  • podle sytého odstínu indigově modré barvy
  • podle otisku onzenců - hřebíčků v rozích formy, jejichž otisky navádějí tiskaře, kam příště formu přiložit  -látka je v těchto místech lehce protlačená
  • podle zadní strany látky - rub je buď celý modrý, či se světlými skvrnami v místech, kde prosákl krycí pop, látka může být také flekatá, pokud se dvě zadní strany při ponoření do barvící lázně slepí k sobě. To vše dosvědčuje, že se jedná o negativní tisk a ruční barvení. 
  • podle modrého otěru na rukách při manipulaci s nepranou látkou

Kvůli rostoucímu zájmu o modrotisk objevují jeho napodobeniny, jejichž výroba je technicky jednodušší a levnější. Jedná se o látky, které jsou tisknuté pozitivní metodou nebo digitálním tiskem (bílý vzor je natisklý na tmavě modré látce). Dochází tedy k nesprávnému používání označení modrotiskových látek a poškozování tradiční výroby.

jak se modrotisk vyrábí?

Nejprve se na vyžehlené a naškrobené bavlněné plátno nanáší pop (někdy se mu říká také pap). Při tisku popu se může použít prakticky jakýkoliv nástroj. Nejčastěji se používají tiskařské formy neboli štočkový tisk, což je tradiční způsob, který zaručí přesné okraje a drobné vzory, ale k nanášení popu se mohou použít i štětce, houby, filmtiskařské šablony, polystyrenové bloky, tubičky s nanášedlem nebo i ruce (používání rukou se ale nedoporučuje, protože pop je silná chemikálie). V dnešní době se v tradičních dílnách využívají staré formy a tvoří se tak repliky tradičních látek, ale díky vracení se modrotisku a jeho popularizaci s ním experimentuje řada designérů, kteří se snaží najít nové metody a kreativní možnosti.  

postup výroby: 

Na čisté vyžehlené naškrobené plátno se nanese pop. Po zaschnutí ( reakce probíhá několik dní ) se dlouhé pruhy látek navěsí na speciální zařízení zavěšené na kladce - tzv. ráfy a následně ponořují do barvící lázně zásaditého charakteru. Lázeň je velká čtvercová či kruhová nádrž zapuštěná v zemi, která je naplněna barvícím roztokem. Barví se tzv za studena. Látka je ponořena, následně vytažena na vzduch, tím je vyvolán chemický proces oxidace, díky němuž se barvící roztok přemění na modrou barvu. Látka se do lázně ponořuje několikrát, počet a délka ponorů ovlivňuje sytost barvy. S tímto se dá pohrát a dosáhnout různých efektů. Další možnost je také použít jinak zbarvenou látku jako základ. Po obarvení se látka pere v slabě kyselém roztoku kyseliny sírové, čímž se odstraní rezervážní hmota pop a materiál se zneutralizuje. Posledním krokem je několikeré mandlování do vysokého lesku.

Pop je kašovitá hmota kyselého charakteru , její základ je tvořen z kaolínu a arabské gumy, další součásti jsou výrobním tajemstvím každé dílny.

Pravý modrotisk se barví indigem. Indigo je sytě modré přírodní barvivo. Není rozpustné ve vodě, proto se při barvení používají přísady s redukčními vlastnostmi, které zapříčiní jeho rozložení na indigoběl, který se pro úplné spojení s látkou míchá s mořidlem, díky kterému je látka stálobarevná. Složení do jisté míry ovlivňuje odstín modré barvy. Už v dobách první republiky začalo převažovat používání syntetického indiga - důvodem byla výrazně nižší cena. Látky obarvené indigem se vyznačují lepšími fyzikálními vlastnostmi. To zapříčiňují krystalky indiga vykrystalizované na nitích plátna. Tyto látky mají větší trvanlivost a díky tmavému odstínu na nich není vidět špína, navíc odpuzují obtížný hmyz. V Japonsku se indigo látky tradičně používaly jako uniformy pro hasiče, protože indigo zvyšuje ohnivzdornost materiálu. 

Formy tradiční:

Nejpoužívanější a nejčastější metodou je tisk formami. Nejstarší formy, které se u nás v Čechách zachovali jsou celodřevěné. Jsou vyřezávané zpravidla ze dřeva ovocných stromů. 2-3 dřevěné desky lepené vodotěsným lepidlem křížem proto sobě, aby se forma nezkroutila. Občas se pro zpevnění používaly i kolíky, které procházely přes všechny vrstvy. Na horní desku bylo vhodné svojí hustotou vláken i pevností hruškové dřevo. Na spodní desce se vydlabávala rukojeť pro držení.
Reliéf vzoru se se začátkem používání bavlněných látek začal dělat z mosazných plíšků a drátků, které tvořily drobné a detailní vzory. Ty se zatloukají kladívkem do předem vysekaných drážek, případně vyvrtaných otvorů. Plíšky a drátky si formař připravuje sám na tažné stolici, případně si je nahřívá, aby byly tvárnější. Hotovou formu je třeba zabrousit do dokonalé roviny, aby se na látku otiskly všechny prvky. Poté se forma ještě lakuje vodovzdorným lakem.

K nanášení rezervy se nejčastěji používají tiskařské formy, které mají limitované rozměry, takže aby vzor pokryl celou látku, musí se opakovat a vzor navazovat. Další prostředky nejsou moc používané, hodí se spíš pro domácí tvorbu. Patří mezi ně malování rezervy na látku štětcem, nanášení různými druhy razítek nebo například otiskování zmuchlanou látkou. V dnešní době se přichází stále s novými metodami, záleží pouze na daném tvůrci, kterou techniku použije, každá má své výhody a nevýhody.  

Historie: 

V 18 tém století bývala barvířská dílna v téměř každém městečku. Lidé si doma tkali převážně sami a k barvířům nosili své látky na obarvení. Obarvené látky měli větší životnost, byli praktičtější- na tmavých látkách nebyla vidět špína. Barvené bez vzorů se používali na běžné denní nošení jako pracovní oděv, z ozdobných tisků se šili slavnostní oděvy- které dnes nazýváme krojem. Postupem času ( před 1 sv. válkou ) zájem o modrotiskové látky klesal, tradice se udržela déle v chudších venkovských oblastech než v průmyslových centrech. 

Kořeny modrotisku se dají vystopovat v Číně a Japonsku, odkud bylo toto umění dovezeno do Evropy. Tradice barvení je v Japonsku stále velmi živá a uznávaná. Japonci své tradice milují a rádi používají. Možná i toto bylo důvodem, proč český olympijský výbor oslovil návrhářku Zuzanu Osako a požádal jí o spolupráci na návrhu oděvů pro slavnostní nástupní kolekci pro naše sportovce pro odložené hry Tokio 2021. Oděv, který bude obsahovat prvky modrotisku, je zatím držen v tajnosti.  Zuzana Osako je původem z Moravy, pracovní nabídka jí zavála do Japonska, kde se vdala a měla děti. Několik let se věnovala studiu malby a zároveň pozorovala místní život a oblibu tamějších obyvatel k tradiční kultuře. Po návratu do Čech mimo jiné založila značku Tradice, která se snaží vracet modrotisk do běžného života.

Tradice modrotisku se v roce 2018 dostala na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Byl zapsán jako soubor tradic Střední Evropy. O zápis společně požádaly Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Německo, kde je několik posledních dílen zachovávající tuto tradici.

V současnosti v České republice působí 2 letité dílny, které přežili krátkou uzavírku v 50tých letech, následnou  obnovu pod křídly ÚLUV a dnes fungují samostatně : 

Danzingerovi v Olešnici na Blanensku 

Rodina Jochova ve Strážnici na Moravě

Obě mají ve svých sbírkách i velmi staré formy s nimiž dodnes pracují. Obě u svých provozoven prodávají svou metráž  a výrobky z nich ušité. Dílna Danzingerů se nachází v původním malém domku kde v letní sezóně 2x týdně provozují exkurze pro zájemce. Díky tomu že je původní prostor malý pracují pouze s plátny širokými 80cm. Dílna ve Strážnici se z původních malých prostor v osmdesátých letech přestěhovala do nově postavené budovy kde společně sídlila modrotisková dílna s krejčovskou dílnou. I v této dílně vás ochotně provedou a vysvětlí postup výroby. Dílna je velmi prostorná a i proto jí dnes využívá hodně výtvarníků na své projekty viz foto z jejich stránek:

A na co se dá tato tradiční textílie využít?

Nejčastější je využití v kuchyni a při stolování: chňapky, ubrusy, prostírání, sladěné záclonky na oknech, zástěry. Stejně dobře vypadají z modrotisku i polštáře, nákupní tašky. Díky většímu zájmu o tradici se začali šít z modrotisku i sukně a šaty, s použitím současného střihu je z nich krásný neokoukaný kus oděvu, krásné jsou kousky modrotisku zkombinované s jinými materiály na batůžcích a kabelkách. 

Koukněte třeba na modrotiskové šaty od Mii https://www.fler.cz/modrotiskove-saty-od-mii nebo na kabelky od Remix https://www.fler.cz/remix

V mé dílně z modrotisku nejčastěji šiji chňapky, obaly na knihy, pouzdérka různého typu, kabelky. Viděla jsem využití látek i na puzetky, stínítka lampiček, hračky,... fotografie mé tvorby: 

Děkuji strážnické dílně a jejím zaměstnancům za výklad, odpověď na hodně otázek, možnost pořídit fotodokumetaci a za nadšení s jakou dělají svou práci. 

Informace do článku jsou čerpané z knihy Kláry Binderové - Modré z kypy 

a z ročníkové práce mé dcery Nely Fraňkové, která svou práci věnovala porovnávání tradice českého modrotisku a japonské technice negativního tisku

Copyright ©