Jak jsem šila deku plnou srdíček

Jak ušít patchworkovou deku plnou ručně šitých srdcí a jak přitom spotřebovat zbytky svých látek. Scrap projekt na dlouhé zimní večery. Aneb jak jsem do deky zašila několik roků pohody a vzpomínky na jiné šití. 

Deka plná lásky a vzpomínek, tu kousek látky z které jsem šila deku babičce, tu zbytek látky z deky pro mámu, tu rozstříhané šatičky po dceři...

Tento projekt řadím mezi dlouhodobé. Od první myšlenky po dokončení deky uběhlo asi 6 let.

Původně jsem vůbec nezamýšlela šít deku, ale hledala jsem něco do ruky, na ruční šití, něco lehkého a malého na převoz. Něco na šití do vlaku, na dovolenou, k rybníku. Něco co se dá odložit a po dlouhé době vytáhnout a zase bez přemýšlení pokračovat. Uklidňující a nenáročnou činnost.

V kterési staré Švadlence (patchworkový časopis) jsem zahlédla deku plnou srdíček složených do čtyřlístků šitých strojově. Pro inspiraci mi to stačilo. Vymyslela jsem si, že ze zbytků látek ušiji pár čtyřlístků a z nich postupně ušiji polštáře, abych měla co rozdávat jako dárky. 

Naplánovala jsem si čtverce 20x20 cm (po finálním sešití veliké cca 18,5x18,5cm). Pro ruční šití jsem připravila o trochu větší cca 21x21cm. Kdyby se mi při manipulaci moc otřepily okraje, abych pak neměla málo na sešívání.

Srdíčka jsem si nakreslila tak, aby šla hezky seskládat špičkami k sobě. Připočetla jsem švový přídavek a přenesla si je na folii, kvůli jednoduchému obkreslování. 

Prohrabala jsem své krabice s odstřižky, prohrabala jsem vyřazené a schované oblečení po svých dětech. Nechtěla jsem deku úplně strakatou, i proto jsou vždy 4 srdíčka na jednom čtverci stejná. Používala jsem bavlněné a lněné látky, zbytky z jiných projektů, oblečení po dětech i vyřazený pepito potah na polštář. 

Srdíčka jsem šila ručně zahnutou aplikací. Abych nemusela manipulovat se špendlíky vždy jsem si je k podkladu  přistehovala. 

Čtverec látky jsem diagonálně dvakrát přehnula a k přehybu skládala srdíčka špičkami k sobě.

Tak jsem si vždy připravila předem několik čtverců s nastehovanými srdíčky a pak postupně pomalu  šila. 

Technika ruční aplikace je tak trochu od oka. Okraj látky jsem ručně zahnula do rubu. Zarýhla nehtem. Špičku srdíčka jsem vyskládala. Střed srdíčka jsem nastřihla a oblouk seskládala. Nepoužívala jsem žádnou šablonu na přesné skládání oblouků, ani vyztužení škrobem. I proto je každé srdíčko trošku jiné a špičky u sebe nejsou vždy přesně souměrné. Šila jsem skrytým stehem.

Takto jsem pomalu několik let při  různých volných chvílích šila, občas do krabice s projektem sáhla a sešila polštář. 

Po čase jsem čtverce rozložila a zjistila, že by z toho byla skoro deka! 

Když jsem měla delší čas volno a chuť šít něco většího, vyžehlila jsem a přesně zastřihla všechny čtverce. Na zemi vyskládala a pohrála si s barvami, aby se mi nepotkávaly. Postupně jsem vše sešila a měla základ deky hotový. 

Nebylo to ono a tak jsem hledala další doplňkovou látku abych vytvořila rámeček na celé dílo. Hnědá mi k tomu ladila nejvíce. 

Deku jsem podložila hlazeným vatelínem gramáž 120 a hebounkým kvalitním flanelem (kupovaný u Látky Mráz- kolekce Kaufmann). Vše jsem prošila vlnkovaným stehem mezi čtverci. Vím, že ručně šité dece by slušelo i ruční prošití, ale já neměla chuť prošívat takto velkou deku. Mám ráda spíš drobné šití. 

Lemování jsem z jedné strany sešila na stroji a z druhé strany dokončila ručně. 

Deka je díky použitému flanelu hebká, lehká a hezky se nám pod ní tulí při chladných zimních večerech. Zašila jsem do ní vzpomínky na předchozí šití projekty,